Na koaly

Miluju vůni borovic v létě.

Miluju vůni eukalyptů.

Eukalyptový les je náramný. Ta vůně se nedá popsat. 

K tý vůni i překrásně zpívá.

A když k tomu v koruně eukalyptu zahlídneš ospalou koalu, tak jsi. Splyneš. Spočineš. 



V neděli jsme vyrazili na výlet. Přírodní rezervace Tidbinbilla je asi 40 minut jízdy jihozápadně od Canberry. Rozlehlá rezervace protkaná značenými stezkami, po kterých můžeš vyrazit na krátké jednoduché výlety i na celodenní náročné treky (to zatím v plánu fakt nemáme:) ). Co nás ale lákalo, byla zvířata. V přirozeném prostředí tu můžeš potkat většinu australských zvířecích ikon.

"V rezervaci se nachází 160 druhů ptáků, 30 druhů plazů a 34 druhů savců. Mezi nimi i takoví oblíbenci jako koaly, šedí východní klokani, emu, ježury, pelikáni, malí klokani wallabi a ptakopyskové. Vzhledem k tomu, že jsou živočichové ve svém přirozeném prostředí, není vždy snadné je objevit, ale právě jejich hledání je ta skutečná zábava." (Tolik říká leták, který jsme spolu s mapkou dostali v návštěvnickém centru. Ok. Jdem na to.)

Jan velkoryse naplánoval dva okruhy. První eukalyptovým lesem za koalama a druhý po březích jezírek za ptakopyskama. Dětské hřiště jsme nechali, strategicky, na závěr.

Hned za vchodem nás vítají klokani walabi. Jsou malincí, zvědaví a milí. Alfred, milovník všech  zvířat, natahuje svůj ukazováček směrem k nim a zaujatě volá: "K-ka! K-ka! Hop! Hop!" (Klokan, klokan, hop, hop.)

Eukalyptový les mě okouzlil. Vším. Hledání koal bylo jen třešničkou na dortu. Chodíš s hlavou vyvrácenou a očima kloužeš po šedobílých kmenech ve snaze zahlídnout koalí klubko. Koaly přes den spí. Sedí kdesi nad Tebou, nehnutě opřeny mezi větvemi. Když už je po usilovném pátrání zahlédneš, téměř nic z nich nevidíš. Jsou daleko, jsou vysoko.

Až na tu poslední. Byla nízko. Dalo se za ní dojít po kmeni padlého stromu. Klidný tvor líně sedí. Podřimuje. Slow motion. Slow life. Love them. Forever.

Jedna koalí rodinka je k vidění i ve velkém výběhu u vchodu. Tam je pořádně viděly i děti. Alfred zamířil svůj pravý ukazováček přímo na koalu. Pohled zapáleného zoologa doprovází nadšené: "K-ka!" (koala).

Po koalách jsme vyrazili k jezírkům, i když nám bylo jasné, že jejich jižní cíp nedobudeme. Došli jsme  k prvnímu. Nikde nikdo. Povalujeme se u břehu, pozorujeme želvy a čekáme na ptakopyska. Nepřišel. Příště. Nejme tu naposledy. Ve větvích nad námi pravidelně přistává oblíbený bílý papoušek. Při letu se mu na hlavě postaví taková žlutá chocholka. Číro. Je vtipnej a děsně ukřičenej. Alfred míří svůj pravý ukazováček přímo na papouška. Pohled potěšeného ornitologa doprovází radostné: "K-ka!" (kakadu).

Přestože je brány rezervace  nutné opustit do osmé hodiny, po šesté už nikoho nepotkáváme. Dětské hřiště sdílíme se stádem klokanů. Děti jsou nadšené. (Konečně.) Alfred míří svůj pravý ukazováček před sebe a v běhu vzrušeně vykřikuje "K-ka! K-ka!" (Koukej, klouzačka).

Teď už víš všechno.
Že máme auto i že se Alfred rozmluvil.
V pátek odvolíme a valíme k moři.

K-ka! (Konečně.)

Kakadu bílý

Wallaby

V roce 2003 zničil Tidbinbillu velký požár. Některé kmeny eukalyptů jsou stále černé. Přežila údajně jediná koala, kterou pojmenovaly "Lucky". Najít její potomky nebylo nic snadného.

♡♡♡

Povalovačka u jezírka, ve kterém můžete zahlídnout ptakopyska. Za námi nepřišel.

♡♡♡