Friday, October 28, 2016

Update

Hm...

Co napsat po tak dlouhé době?

Máme se krásně a to i přes to, že kolem pádí podzim, mé pravidelně nevyrovnané balanční období.
Letos nestíhám ani obvyklou splýnovitost ani skepsi a to potěší.

Stále v kole rekonstrukce, ale že by už tam  někde daleko, zatím v mlze a zatím neznatelně, ale jo, je tam! to malé světýlko konce, tedy začátku :)

No, a taky už jsme čtyři.

Rekonstrukce

Kdo nezažil nepochopí!
Je to zkouška snad úplně všeho a hlavně trpělivosti.
Když pominu všechny ty nedodržené a stokrát posunuté termíny, překročený rozpočet, domácí rozpory a vyjasňování si priorit rozuměj -
ženská touha po krásné kuchyni, praktické šatně a nově čalouněných starých křesílkách versus mužská touha po rekuperaci, tepelném čerpadle a trojsklech...

Tak je to krásný kreativní proces budování nového domova.
Někdy se to zdá nekonečné ba dokonce nemožné. Jakože kde?? je tady v tom bordelu ukryté to naše nové čisté doma?

Občas vysvitne naděje, třeba ve vykachličkované koupelně.
(Jo, chybí dlaždičky kolem okna, nejsou zaspárované, není tam dlažba, sprcha, záchod, umyvadlo ani kohoutek..., ale za námi už je toho víc ;) )
Třeba v kuchyni, už je nová podlaha a to už je jen kousek.
Vidíte to taky, že jo??
A pak jsou věci, ve kterých mezi námi panuje naprostá genderová shoda.
Třeba, že náš starý nový dům bude mít krbová kamna.
 Průhledová.
Trochu na chodbě a trochu v pokoji.
Jako srdce domu.
V těch lepších chvilkách vidím, jak klidně sedíme v křeslech, pijeme šampaňský,
posloucháme třeba Aznavoura, děti si hrají, v krbu hoří oheň....
(a i kdyby to bylo nakonec bez šáňa, klidu a francouzských šanzonů, tak s ohněm to bude, to teda natuty!!)

Ještě je toho před námi dost, ale jaro už si vzít nenechám.
A kdo ví...
Třeba vyjdou všechny termíny, usměje se štěstí,slevím z požadavků, co všechno musí být hotovo před nastěhování a oslavíme tu už letošní Vánoce.

Vesmíre, slyšíš?
Prosím.
Přeji si oslavit letošní Vánoce s celou naší rodinou ve zdraví a v pohodě v novém domě.
...



V srpnu k nám v jednu tichou a klidnou noc přišel tenhle klouček.
Alfred.

Jenom já, Jan a on.
Hluboký zážitek.
Transformace.
Tak o tom zas třeba někdy příště.
...
Přeji Vám zemitý podzim.
Pa.


Monday, June 6, 2016

Něco nového se začíná...

Našli jsme se.
Ale trvalo to.

Teď už jen trpělivost při nekonečné rekonstrukci.


Třešeň a zahrádka a stavební binčus.

Ty miluju...

Chodba.

Průhled pokoji... Kuchyně, obývak, ložnice...

Opal původní podlahy.

Schodiště s květníky.

Někdy už nás tam vidím. Vidím ty klidné dny. Světlo. Dřevo. Rodinný krb.
Jak po schodech dupou děti.
Jak na zahrádce dozrávají rajčata.
Čerstvé květiny ve váze.

Ale někdy...
Je to zatím dost těžký.

***

Sunday, November 15, 2015

Podzim

Zas to období bilancování, smutku a neklidu.
Snažím se i takové chvíle přijmout a mít ráda, ale není to vždy snadné.
Koloběh roku, života...

Na chvilku u našich Vrchlabských.
Tam je vždy hřejivo.

A ještě k pátku...
Věřme v dobro...
" - Dobrého je v řádu světa víc, ale to zlé člověk cítí silněji. T. G. M."


Podzim je blízko a opět se nám zdá
že na ulici potkáváme lvy
plavé a líné

Pod stromy leží stín

A v uklizených polích rozléhá se dálka
A bez kovářů mlčí tisíc kovadlin

Jan Skácel











Tuesday, October 13, 2015

Co se stalo během léta

Je toho asi milion.

Tak popořadě:

Jorika ukončila své kojící období. Sama. Bez pláče, bez dramat. Prostě se jeden už nenapila. Líp jsem si to ani nemohla naplánovat. Kojila jsem ji dva roky. Bylo to krásné, ale i vyčerpávající. A s malým odstupem bych řekla, že šíleně rychlé! období za které jsem obrovsky ráda.

Zvládla několik nocí jen s tátou.

Ukončila období plínek. Denních i nočních. (Teď to dokonce vypadá, že končí i s nočníkem :) ) Sama. Prostě to přišlo a bylo to tak.

Úplně neuvěřitelně se rozmluvila.

Zpívá.

Umí se pořádně zaseknout a není s ní k hnutí.

Objevila kouzlo sladkostí.(Ach jo... Ale pořád ještě akceptuje alternativy jako: rozinky, sušené ovoce vůbec, štrůdl, koláč...)

Stále miluje knížky, čtení a vyprávění. Nejraději chce vyprávět o tom, jak byla v bříšku a jak jsme byly v porodnici :)

Do ničeho jsme ji nenutili, nic jsme neurychlovali. Přišlo to snadno a samo. Divím se.

Krásně se divím.








Sunday, October 11, 2015

Móóóře.

Na poslední chvíli trochu mořské soli.

Výběr padl na Itálii - Kalábrii.

Po zvážení všech možných i nemožných variant dopravy jsme zvolili následující:
Letadlem do Říma a půjčeným autem dolů na jih, asi šestihodinový přesun.
Všichni jsme zvládli cestu dobře.

Ubytování jsme hledali přes službu Airbnb, kdo nezná a cestuje, ať prozkoumá, nám moc vyhovuje.

Kalábrie je krásná, hodně autentická a specifická.
Moře smaragdové.
Pláže klasické dlouhé, slunečníkové, ale i nádherné malé, skalnaté, hodně členité, přesně takové jaké hledáme.
Italové jsou "prasata", všude je hodně odpadků, ale dají se najít i pláže uklizené.

Navštívili jsme několik pláží a zamilovali se do jedné opuštěné, romantické, maličké a liduprázdné - Spiagge Capo Vaticano. Nádherné odstíny modré, rackové na útesu, čisto... Moře zaplavovalo skálu a vytvářelo v ní malá jezírka a bazénky, ve kterých se Jorika neustále a s velkou radostí čachtala. (Jediným mínusem bylo, že cesta na pláž a zpátky k autu byl lehce riskantní lezecký oříšek. Zas i díky tomu to byla pláž liduprázdná...).

Jori si moře uživala, pekla koláče a dorty z písku, hledala kraby, utíkala pře vlnama...Když jsme nebyli na pláži, tak jsme se toulali uličkami Tropei, nasávali jižanskou atmosféru a energii a taky sůl, vodu, slunce, lovení krabů, šnorchlování, vlny, déšť, víno, pizzu., mušle, kafíčka, zmrzlinky....

Itálie.

Milovaná.


Lítání zvládá Jorika výborně. Miluje vyklápěcí stoleček, zapínání bezpečnostního pásu, výhledy a letadlový záchod.


Byl to výlet hlavně za mořem...


... a moře jsme si uživali plnými doušky...


Vlny byly, některé dny, docela obstojné :)


Nejprve se do velkých vln odvážil jen Jan, potom i já a na závěr v nicrh Jori vykřikovala: "Nahorů, dolů! Nahoru, dolů!!"


To je ta naše... Na Capo Vaticano.


Modrá v několika odstínech, parádní šnorchlování, racci, klid.


Nejvíc miluju ty dovolenkové starosti typu: Do moře teď nebo až za chvilku? K večeři špagety  nebo pizzu? Víno nebo prosseco? Vstávat  nebo se pelešit?
Co budu, šmankote, dělat, až dočtu tuhle knihu???


Hledá meruňky na meruňkový dort:)





Tak čau moře a díky!

Tuesday, September 1, 2015

Koupačka

Když už se poflakujeme v Praze,
když už jsou ta vedra -
tak jedině na retro-šárecké plovárně.

Já to tam miluju!

Naprosto.

moc.

..ti moji..








... a vůbec! ji nevadila ta třeskutě chladivá ledárna...
..je naše, nám totiž také ne..


Cestou do Šáreckého údolí.






"Jori, prosim Tě, usměj se, jo?"