Tuesday, October 13, 2015

Co se stalo během léta

Je toho asi milion.

Tak popořadě:

Jorika ukončila své kojící období. Sama. Bez pláče, bez dramat. Prostě se jeden už nenapila. Líp jsem si to ani nemohla naplánovat. Kojila jsem ji dva roky. Bylo to krásné, ale i vyčerpávající. A s malým odstupem bych řekla, že šíleně rychlé! období za které jsem obrovsky ráda.

Zvládla několik nocí jen s tátou.

Ukončila období plínek. Denních i nočních. (Teď to dokonce vypadá, že končí i s nočníkem :) ) Sama. Prostě to přišlo a bylo to tak.

Úplně neuvěřitelně se rozmluvila.

Zpívá.

Umí se pořádně zaseknout a není s ní k hnutí.

Objevila kouzlo sladkostí.(Ach jo... Ale pořád ještě akceptuje alternativy jako: rozinky, sušené ovoce vůbec, štrůdl, koláč...)

Stále miluje knížky, čtení a vyprávění. Nejraději chce vyprávět o tom, jak byla v bříšku a jak jsme byly v porodnici :)

Do ničeho jsme ji nenutili, nic jsme neurychlovali. Přišlo to snadno a samo. Divím se.

Krásně se divím.








Sunday, October 11, 2015

Móóóře.

Na poslední chvíli trochu mořské soli.

Výběr padl na Itálii - Kalábrii.

Po zvážení všech možných i nemožných variant dopravy jsme zvolili následující:
Letadlem do Říma a půjčeným autem dolů na jih, asi šestihodinový přesun.
Všichni jsme zvládli cestu dobře.

Ubytování jsme hledali přes službu Airbnb, kdo nezná a cestuje, ať prozkoumá, nám moc vyhovuje.

Kalábrie je krásná, hodně autentická a specifická.
Moře smaragdové.
Pláže klasické dlouhé, slunečníkové, ale i nádherné malé, skalnaté, hodně členité, přesně takové jaké hledáme.
Italové jsou "prasata", všude je hodně odpadků, ale dají se najít i pláže uklizené.

Navštívili jsme několik pláží a zamilovali se do jedné opuštěné, romantické, maličké a liduprázdné - Spiagge Capo Vaticano. Nádherné odstíny modré, rackové na útesu, čisto... Moře zaplavovalo skálu a vytvářelo v ní malá jezírka a bazénky, ve kterých se Jorika neustále a s velkou radostí čachtala. (Jediným mínusem bylo, že cesta na pláž a zpátky k autu byl lehce riskantní lezecký oříšek. Zas i díky tomu to byla pláž liduprázdná...).

Jori si moře uživala, pekla koláče a dorty z písku, hledala kraby, utíkala pře vlnama...Když jsme nebyli na pláži, tak jsme se toulali uličkami Tropei, nasávali jižanskou atmosféru a energii a taky sůl, vodu, slunce, lovení krabů, šnorchlování, vlny, déšť, víno, pizzu., mušle, kafíčka, zmrzlinky....

Itálie.

Milovaná.


Lítání zvládá Jorika výborně. Miluje vyklápěcí stoleček, zapínání bezpečnostního pásu, výhledy a letadlový záchod.


Byl to výlet hlavně za mořem...


... a moře jsme si uživali plnými doušky...


Vlny byly, některé dny, docela obstojné :)


Nejprve se do velkých vln odvážil jen Jan, potom i já a na závěr v nicrh Jori vykřikovala: "Nahorů, dolů! Nahoru, dolů!!"


To je ta naše... Na Capo Vaticano.


Modrá v několika odstínech, parádní šnorchlování, racci, klid.


Nejvíc miluju ty dovolenkové starosti typu: Do moře teď nebo až za chvilku? K večeři špagety  nebo pizzu? Víno nebo prosseco? Vstávat  nebo se pelešit?
Co budu, šmankote, dělat, až dočtu tuhle knihu???


Hledá meruňky na meruňkový dort:)





Tak čau moře a díky!