Sunday, February 22, 2015

o kojení

Už dlouho se odhodlávám, že napíšu o kojení Joriky několik řádků.

Otevřeně.


K povzbuzení někoho, kdo pochybuje.
K povzbuzení mě samotné.

Joriku jsem začala kojit hned po narození, téměř bez komplikací.


Neřídila jsem se žádnými intervaly, snažila jsem se nevnímat "dobré rady". Poslouchala jsem svou intuici, instinkt. Snažila jsem se naslouchat především Jorice.

Kojila jsem jí vždy, když chtěla. A věřte mi, často chtěla vlastně pořád. Přes den, i v noci. 

Kojila jsem ji kdekoli. A vlastně jsem začala objevovat mnoho výhod. Svačinka stále s sebou:), Jorika klidná, spokojená, veselá..

Ne, nebylo to vždy jen kouzelné.. Kojení osmkrát za noc mnoho síly nepřidá a ta záda!

Zprvu obdivné poznámky okolí typu: "To je skvělé, že ji ještě v 10 měsících kojíš!", se postupně mění na mnohdy rýpavé: 
"Ty ji ještě kojíš??! V roce a půl???" 

To jsou chvíle, kdy pochybuji. 

Nebo, když někdo ze známých s určitou pýchou vypráví, jak skvěle a jak brzy zvládli odstavení. Jako vítězství. Napadají mě myšlenky, jestli kojit tak dlouho, nemůže být vlastně selhání...

Jorice je 20 měsíců a kojím ji stále. Večer před spaním, několikrát v noci. Přes den občas před odpoledním spánkem. Nemám žádný plán, ani zakroužkované datum v kalendáři. Věřím jí a věřím sobě. 


Věřím, že přijde doba, kdy obě budeme vědět, že tato etapa končí. A připravené půjdeme dál...


Přes všechny pochybnosti, které mě občas napadají a nesnáze, které kojení provází, musím říct, že si toto specifické a ve své podstatě velmi krátké období užívám.


Ta blízkost, klid a intimita jsou ohromující.. Jsou to chvíle,  kdy se máme samy pro sebe. Jen my dvě. Matka a dcera. Jsme si nejblíž.

Jsou to chvilky hlubokých pohledů. Jejích nožiček opřených o mé nohy..

To, že se k nám Jorika přišla přineslo spoustu změn. Tyto změny nás učí  mnoho nového. Mezi jinými i toleranci. Toleranci bez hodnocení...

Toleranci a respekt k rozličným cestám, kterými se jako rodiče můžeme vydat. A věřte mi, ty cesty mohou být hodně odlišné :)





Šumava - zima 2014

Na trajektu - léto 2014

Miláno - podzim 2014

Jizerky - pozdní léto 2013

Monday, February 16, 2015

Vlakem

Mám řidičák, neřídím.
Štve mě to.

Ale zas...

Cesta vlakem k babičce na prázdniny byla výborná!
Jori je do vlaků děsnej fanda.

Takže nebíčko :)

Tak svačinka je ve vlaku nepostradatelná, že?!

Cože? Další vlak?

A jakej vystajlovanej! V Benešově na nádraží...

Ubíhající krajina za oknem se neokouká...
Zátiší s botou..


Zůstala nepoužitá...


Tak už mi má holka máá-á-vááá,
výpravčí zelenou dáá-á-vááá :)
Tak jeď, jeď, jeď!

Vlakům třikrát Zdar!!

Sunday, February 15, 2015

Jorika

To jméno jsme si zamilovali už dávno. 

Naživo předčila všechny naše představy...

15. února by narozeniny oslavil třeba Galileo Galilei...

Svátek slaví mimo další jména i všechny Joriky.

Všechno nejlepší naše Milá...

Píseň pro Joriku 

Na třetím hradním nádvoří
Ke mně i kámen hovoří
Když vzpomínám na Joriku
A stojím sám

Chtěla znát svatovítský chrám
Já jí řek, že jsem kastelán
Pak oceán jí z vlasů dých
Tu vůni znám

Pak jsme si klekli před oltář
Před sebou vidím její tvář bílou
Když nás za těch pár krátkých chvil
Sen zasnoubil, sen zasnoubil

Co řekla pak, se nedovím
Snad „mám tě ráda”, co já vím
Ó, Joriko, vždyť tvojí řeč já neumím

Tam, kde sníh nikdy neroztál
Snad někde žije sama dál
Má Jorika a já jsem jí svou píseň dal

Když vítr hvízdá nad plání                    
Zapřahá soby do saní, má Jorika
Už nikdy víc jí nepotkám

Tak stal se ze mě samotář
Před sebou vidím její tvář bílou
Když nás za těch pár krátkých chvil
Sen zasnoubil, sen zasnoubil

V duchu jí denně zahřívám
Svůj kabát přes ramena dám
A po mracích zář sluneční jí posílám

... text od Zdeňka Rytíře, hudba od Petra Hapky,zpívaná Václavem Neckářem...
Jen ji už nemůžu v internetové síti najít  - německou verzi nepočítám...

Oslava v pyžamu.
Nejoblíbenější důdl...
Kafíčko..
Nová kniha a liška do  party.

Monday, February 9, 2015

Hvězdná Hvězda

Ty jiskřivé mrazivé dny si užíváme ve Hvězdě.

Paráda!



Obora Hvězda - příjemný lesopark, ideální pro vyvětrání, v létě báječný úkryt před velkoměstským vedrem.












  



To sluníčko, kterého každým dnem přibývá, sílí, hřeje, nabíjí!



Saturday, February 7, 2015

Co číst...




V poslední době jsem potkala spoustu zajímavých, milých a neuvěřitelně čtivých knih. Tak se s Vámi o ně podělím...

Autor mého milovaného Sofiina světa Jostein Gaarder napsal mimo jiné i knihu Hrad v Pyrenejích. Název knihy odkazuje na obraz Reného Magritta téhož jména. Hrad je  na obraze pevně spjatý se skálou pod sebou a zároveň lehce pluje nad mořskou hladinou. Pro mě je tak v obraze skrytá jistá paralela s příběhem..
Kniha, přináší dialog mezi duchovním a materialistickým  pohledem na život a lidské bytí. Kniha je psaná formou dopisů (emailů) mezi mužem a ženou, kteří se po dlouhé době setkávají a navrací se, každý se svým pohledem, k příběhům, které spolu kdysi dávno zažili. Čtení je plné existenciálních a knihu přesahujících otázek tak typických pro Gaardera. Kniha Hrad v Pyrenejích výborně ladila s mou prosincovou náladu, kdy jsem se hodně obracela do sebe, rekapitulovala, převalovala myšlenky, hodnotila...
***

Vango - tak to je pecka! Vážně. Román. Po dlouhé době objemný příběh, který mě lapil a po dobu šestsetidevadesátisedmi stran nepustil. A vůbec nevadilo, že je zařazen do literatury pro mládež :). Doba mezi válkami, svět vzducholodí, mrakodrapů, rychlovlaků. Chlapec vyvržen na břehu moře, tajemství, neviditelný klášter, mistrně propletené osudy. Báječně! a suverénně odvyprávěné. Velká epika!
Byla to první kniha, kterou jsem od cenami ověnčeného francouzského autora Timothée de Fombelle přečetla a určitě ne poslední! Kdyby nic jiného, tak tohle fakt za přečtení stojí.
*****

A odlehčeně... Když jsou myšlenky sami o sobě těžké a na složité osudy v knihách nezbývá energie, je dobré sáhnout po něčem svěžím, rozverném, osvěžujícím. A tím se pro mě staly obě knihy Patrika Hartla (jeho smích u Krause je opravdu nutné vidět :) ).
Takže pokud se chcete zasmát a nechat se unést velice čtivým příběhem sáhněte po Hartlovi. Malý pražský erotikon ****a Prvok, Šampón, Tečka a Karel***.
A nebuď sráč!


Tuesday, February 3, 2015

Na Popelku

Cizrna, adzuki, kmín a těstoviny.
Mísa, miska, mistička.
Lžíce, lžička a ruka.

Zaujatá.


Sunday, February 1, 2015

V Šárce Divoké

... ostré slunce, jiskrný vzduch, svěží barvy, sváteční den...

Krásno, milo, hebko :)

Dva skřítci jdou lesem, trávou, mechem, vřesem...

Tralalí - tralalá

Klacek - přítel člověka!

To mi tady v Praze máme... Jarní háj!

A protože cestou necestou, tak došlo i na závěrečnou koupel. Koleček. No toto!!