Update

Hm...

Co napsat po tak dlouhé době?

Máme se krásně a to i přes to, že kolem pádí podzim, mé pravidelně nevyrovnané balanční období.
Letos nestíhám ani obvyklou splýnovitost ani skepsi a to potěší.

Stále v kole rekonstrukce, ale že by už tam někde daleko, zatím v mlze a zatím neznatelně, ale jo, je tam! to malé světýlko konce, tedy začátku :)

No, a taky už jsme čtyři.

Rekonstrukce

Kdo nezažil nepochopí!
Je to zkouška snad úplně všeho a hlavně trpělivosti.
Když pominu všechny ty nedodržené a stokrát posunuté termíny, překročený rozpočet, domácí rozpory a vyjasňování si priorit rozuměj -
ženská touha po krásné kuchyni, praktické šatně a nově čalouněných starých křesílkách versus mužská touha po rekuperaci, tepelném čerpadle a trojsklech...

Tak je to krásný kreativní proces budování nového domova.

Někdy se to zdá nekonečné ba dokonce nemožné. Jakože kde?? je tady v tom bordelu ukryté to naše nové čisté doma?

Občas vysvitne naděje, třeba ve vykachličkované koupelně.
(Jo, chybí dlaždičky kolem okna, nejsou zaspárované, není tam dlažba, sprcha, záchod, umyvadlo ani kohoutek..., ale za námi už je toho víc ;) )

Třeba v kuchyni, už je nová podlaha a to už je jen kousek.
Vidíte to taky, že jo??

A pak jsou věci, ve kterých mezi námi panuje naprostá genderová shoda.
Třeba, že náš starý nový dům bude mít krbová kamna.
Průhledová.
Trochu na chodbě a trochu v pokoji.
Jako srdce domu.
V těch lepších chvilkách vidím, jak klidně sedíme v křeslech, pijeme šampaňský,
posloucháme třeba Aznavoura, děti si hrají, v krbu hoří oheň....
(a i kdyby to bylo nakonec bez šáňa, klidu a francouzských šanzonů, tak s ohněm to bude, to teda natuty!!)

Ještě je toho před námi dost, ale jaro už si vzít nenechám.
A kdo ví...
Třeba vyjdou všechny termíny, usměje se štěstí,slevím z požadavků, co všechno musí být hotovo před nastěhování a oslavíme tu už letošní Vánoce.

Vesmíre, slyšíš?
Prosím.
Přeji si oslavit letošní Vánoce s celou naší rodinou ve zdraví a v pohodě v novém domě.
...